7
procent vašeho aktiva stejnosměrného napětí a proč se nesmyslně rozplyne, potom
nepřeskakujte tento oddíl!
Ve skutečnosti se napětí U
0
(viz. nahoře) právě nerovná vstupnímu napětí U
e
. Toto
napětí leží níže o napětí v propustném směru diody. A druhá část pravdy znamená,
že náš spínač nedodává bod S právě zcela na 0 V, nýbrž jen sotva na 0,2 nad tím
(typický polovodičový spínač).
Když se pro D1, jak jsme to udělali, použije Schottkyho dioda, potom je také dioda
při vysokých proudech neuvěřitelně úsporná se ztrátami napětí. V každém případě si
vezme ale také min. 0,2V, takže U
0
by muselo správně znít: U
0
= U
e
– 0,2V – 0,2V.
(pozorování LOW-hladiny obdélníka). Přesně toto je nabíjecí napětí kondenzátoru,
které je kromě toho závislé na tekoucím proudu (diodové napětí v propustném směru
stoupá s proudem!).
Když nyní, zatíženo touto hypotékou, přistoupíte na další stav zapojení (HIGH-
hladina obdélníka), potom nemůžete očekávat jako výstupní napětí při nejlepší vůli
dvojnásobek vstupního napětí! Neboť když polovodičový spínač nesejde při LOW už
na kostru, potom při HIGH již dlouho nevytvoří plně pozitivní napájecí napětí! Kvůli
výstupním tranzistorům ve koncovém stupni musíme od U
1
odečíst ca. 0,7V.
A když budeme pokračovat s tímto puntíčkářstvím, potom není výstupní napětí U
a
ještě ani suma z U
0
+ U
1
, nýbrž leží znovu níže o diodové napětí v propustném směru
(tentokrát D2). Zrekapitulujme si, co při U
a
jde k tíži zdvojnásobení U
e:
Napětí v propustném směru D1 (0,2V) a zbytkové napětí při spínání proti kostře
(rovněž ca. 0,2V; tedy je U
0
= U
e
– 0,4V; pozorování LOW-stavu zapojení). V jiném
stavu zapojení (HIGH) schází bodu S ca. 0,7V na pozitivním napájecím napětí; tedy
je U
1
= U
e
– 0,7V.
Nakonec U
a
také není U
0
+ U
1
, nýbrž leží o ca. 0,2V níže (napětí v propustném směru
D2). A tak se nedostaneme právě na dvojnásobek vstupního napětí, nýbrž na
hodnotu sníženou o ca. 1,3V!
Abychom vás zcela neudusili teorií, prohlédněte si nyní celkové schéma zapojení.
Obě diody D1 a D2 jsou dobří známí, rovněž C3, náš kondenzátor s vyvedeným
uzlem.
Na vstupu (U
e
) a výstupu (U
a
) je stanoveno po jednom podpůrném kondenzátoru; C1
zklidňuje napájecí napětí, zatímco C4 musí již řádně poskytovat: Ve spínacích
pauzách (LOW-hladina obdélníka), ve kterých je C3 nabíjeno a výstup „visí“ sám,
přebírá C4 napájení zatěžovacího odporu.
A zbytek, IC s oběma odpory plus C2, je na začátku zmíněný multivibrátor. K tomu
jsme zneužili NF-zesilovač, který tvoří mnoho proudu (ca. 2A a více); zpětně vodící
R1/R2 pečuje o sytou pozitivní vazbu (z toho vzniká ostrohranný obdélník), a určující
kmitočet je nakonec kondenzátor C2.
Tento kondenzátor je nabit IC-vstupním proudem a opět vybit, a již máme
nejjednoduššími prostředky požadovaný výkonový multivibrátor!